Dnešní den nás přivítalo slunečné ráno. Po rychlé vlažné sprše, která byla v neklimatizovaném pokoji nutná, jsme se v poklidu nasnídali a následně se vydali na nejbližší autobusovou zastávku. Chvilku to trvalo, než nám došlo, že stojíme na špatné straně silnice 🙂 Nejdříve jsme se snažili stopnout červený autobus, pak autobus s vězni a nakonec nám zastavil až autobus bílý, kam jsme se nasoukali a spolu s místními jeli vstříc památníku Tsunami Honganji Viharaya a želví záchranné stanici. Místního revizora jsme nejspíše přeplatili 100 srílanskými rupiemi, jelikož nám nerozuměl ani slovo, když jsme se mu snažili zodpovědět otázku, kam jedeme, a tak jsem mu dala do ruky rovnou kilo. Vystoupili jsme asi 200 metrů před památníkem a procházkou kolem moře došli až k němu. Jedná se o 18,5 metrů vysokou sochu Budhy. Po obhlídce následovala návštěva želví záchranné stanice, kde měli ve vodních nádržích malinkaté jednodenní želvičky i starší nemocné želvy, o které se zde starají. Některé z nich přišly prý o ploutev po útoku žraloka. Zaměstnanec stanice nás pak ještě odkázal k dalšímu památníku na uctění obětí tsunami, které Srí Lanku zasáhlo v roce 2004. Zemřelo zde v tu dobu přes 35 tisíc osob.
Měsíc: Březen 2015
1.3. Přílet na Srí Lanku
Tak jsme opět na cestách 🙂 V podvečerních hodinách nás s Janičkou a Ladíkem odvezl Pínův táta na letiště, kde jsme si před cestou dali ještě kávu a poklábosili s Hankou, která byla zrovna v práci. Pak už jsme nasedli do letadla typu A320-200 Turkish Airlines a vydali se přes Instanbul na Srí Lanku. První část letu do Istanbulu byla relativně krátká, tudíž jsme letěli menším letadlem se sedačkami ve dvou řadách po třech sedadlech. Letadlo bylo téměř plné, naštěstí ale ne úplně, takže když jsem klukům ukázala, že jsou poslední sedadla úplně prázdná, tak se tam přesunuli pro větší pohodlí 🙂 A nebyli jediní, rozvalovat se na sedačkách šli i další Češi mířící na Maledivy.
28.2. A jsme na cestě
Sem se ještě podíváme 🙂 Více info a fotek večer, půlka textu se mi zase smazala..