Dovolená začíná 🙂 V 15:50 odlétáme Boeingem 777-300 z Prahy do Dubaje.
Dle Píny bychom u Emirates měli počítat s tím, že všechny letušky budou zahraniční, ale nakonec většina z nich kolem nás mluvila česky.
Postřehy z letu do Dubaje:
- zklamání, že neletíme Airbusem
- zcela plné letadlo, Kain musí sedět sám
- neustálé vypadávání monitorů na sedadlech, mně nakonec nefungoval ani ovladač, takže jsem se hodinu musela dívat na úvodní obrazovku hry Pong 🙂
- možnost telefonování si s lidmi jinde na palubě
- typická českomoravská rodinka o cca 10 lidech chovající se dle vzoru ‚účastnici zájezdu‘ byla sice vtipná, ale nakonec jsme si oddechli, že letí na Maledivy
- vůně večere se letadlem rozléhala už asi hodinu před jejím podáváním. Na pořadu dne byl losos, mňam (já snědla posledního, takže na Pínu zbylo kuře :))
- až na šampáňo je vše servírováno zdarma, mňam podruhé
- Pína si z letadla zavolal domů rodičům 😀
- pokecali jsme si s letuškou a dozvěděli se, že s námi nejspíš poletí i na cestě zpátky, akorát už rovnou z Bangkoku
- cesta do Dubaje měla trvat necelých pět hodin, z toho jsme hodinu, o kterou jsme přiletěli dřív, kroužili nad cílem
- v Dubaji je po půlnoci, v ČR devět
Letadlo z Dubaje do Bangkoku mělo opožděný odlet o hodinu dvacet. Volný čas jsme strávili s Heinekenem, kdy jsme za 4 piva a vodu s ledem dali 40 eur 🙂 Dalších 7 eur stálo dvacet deka datlí. Po boardingu jsme celí natěšení na odlet ještě půl hodiny rolovali na ranvej.. Do Bangkoku jsme již v letadle seděli vedle sebe, ale v podstatě až na snídani jsme celou cestu prospali. Let trval opět něco málo přes pět hodin, cesta celkově je dosti únavná. V letadle nás kromě letušek se snídaní budilo ještě řvoucí mimino z vedlejší uličky. I Kaina, který si vzal prášeček na spaní.
Přes zpoždění i zdlouhavé rolování jsme v Bangkoku přistáli téměř dle původního plánu, v jednu hodinu místního času (v ČR je o šest hodin méně). Ještě že toho Pínu máme s sebou, neomylně nás zavedl k přepážce, kde jsme si vyzvedli letenky a ‚zařídili víza‘, takže jsme na Bangkokském letišti nemuseli bloudit jako on loni 🙂 Následoval malý průzkum letiště, výměna a výběr peněz z bankomatu za poplatek 180 bathu a v 14:50 odlet „malým“ letadlem (Airbus A320-200) na Krabi. Zde nám pouštěli americká Home videa ve stylu Tak neváhej a toč. Součástí letu bylo i malé občerstvení, připomínalo tvarohovou žemlovku s rozinkama 🙂
V 16:00 jsme přistáli na Krabi. Zde nás u zavazadel celkem vtipně rozdělili, když nějaký místní zaměstnanec začal vyvolávat „Dubai Dubai!“ Tak jsem se přihlásila, že jsme odtamtud přiletěli a on mě odvedl do autobusu :)) Najednou jsem byla sice se zavazadlem, ale bez Píny a Kaina. Kluci totiž cestovali nalehko jen s příručním zavazadlem, zatímco mě odvezli na vyzvednutí batohu pro mezinárodní lety. Po nekonečně dlouhých minutách čekaní, jak se to nakonec vyvine, jsme se však shledali u východu, kde jsme si objednali odvoz na Ko Lantu. Jak rychle jsme z letiště vyjeli, tak rychle nás na dálnici zastavil místní Simír 😀 Takže následovalo opět čekání, tentokrát na to, jestli nám řidiče vrátí. Zřejmě pak dostal nějakou pokutu. Cesta autem trvala k přívozu na Ko Lantu hoďku a půl. Přívoz na další, náš cílový, ostrůvek ubral času ještě více, most očividně od loňska ještě nepostavili, tak jsme čekali v další frontě. Západ slunce travíme v autě. Nakonec jsme se rozhodli, že čekání už bylo dost, a tak jsme se nechali odvézt k trajektu, kde jsme si koupili lístek za 3 bathy na osobu a jeli jsme. Na druhé straně jsme si odchytli pickup a ten nás odvezl do Saladanu. Poslední cesta pak byla tuktukem k hotelu, za šílených 100 bathu, zloduch 🙂 A večer welcome back drink u Indiána 🙂
Souhrn
Přepravní prostředky: letadlo, autobus, vlak/metro, transit, lod, pickup, tuktuk, pěšmo
Doba: 22 hod.
Cena: nevyčíslitelná 🙂
