Dnes jsme měli na výběr, jestli vyrazit na prohlídku jeskyně nacházející se uprostřed ostrova, nebo národního parku na jihu. Nakonec jsme se rozhodli pro první možnost, a tak jsme se opět na skútrech vyrazili podívat do Khao Mai Kaew. Na cestě nás doprovodil i Kain, který se ale prohlídky neúčastnil. V jeskyni byl už dvakrát, a prý mu to stačilo 🙂
Když jsme dorazili na místo (pár dřevěných budov uprostřed volného plácku na parkování), nevěděli jsme prvně, jestli a kdy se případně bude prohlídka konat. Dobře anglicky mluvící domorodce u kasy nám ale řekl všechny důležité informace jako, kolik to stojí, že si máme s sebou vzít hodně pití, že potřebujeme dobré boty, že budeme špinaví, až se poplazíme, atd. atd. a nakonec se zeptal, jestli teda opravdu ještě chceme jít 😀 Když jsem mu řekla, že ano a on nás naoplátku ujistil, že není problém vyrazit ve dvou lidech, tak jsme vysolili 300 bathů na osobu a za 15 minut vyrazili.
Během té čtvrthodinky ale ještě nakonec dorazila skupinka pěti mladých lidí, kteří se k nám na prohlídce přidali. Pokud si dobře pamatuji, tak dva z nich byli češi (jeden žijící v Anglii), dvě byly polky a poslední angličan, takže celkem zajímavé uskupení, které společně cestuje po Thajsku 🙂 Dle jejich slov prý byli příbuzní 🙂 Prohlídku jako takovou to ale jen vylepšilo. Dozvěděli jsme se informace, kde už všude byli, kam se chystají a během lezení v jeskyni jsme se častokrát i pobavili 🙂 Výlet celkově trval cca dvě hodiny. Nějakou dobu zabrala cesta k jeskyni, kdy jsme se v jednu chvíli šplhali do skály za pomocí ve skále vyšlapaných stop a nataženého lana. V jeskyni jsme pak strávili přes hodinu, v určitých hůře dostupných částech byla hrozně vysoká vlhkost, takže jsme byli všichni totálně durch. Žádný chládek se nekonal, vedro bylo jak venku, jen do nás nepražilo sluníčko 🙂 Kromě švába, na kterém si pochutnávali mravenci, crvčka, pár pavouků a spousty netopýrů jsme nic jiného živého neviděli. Jeskyně jako taková ale byla opravdu obrovská a lezení v klimatických podmínkách trochu náročné, i když zábavné. Na konci prohlídky jsme se museli i menším tunelem proplazit ven, takže naše již mokrá trika byla navíc ještě řádně špinavá. Ještěže nám na hotelu za malý peníz cokoliv vyperou 🙂
Po prohlídce jeskyně nás čekala ještě cesta zpátky ke skúrům. Naštěstí již ne přes skály, po kterých jsme lezli nahoru, ale delší a mírnější cestou lesem. Vyrazili jsme rovnou za Kainem k moři, abychom ze sebe smyli pot a špínu 🙂 U moře jsme nakonec vydrželi přes tři hodinky.
Cestou zpátky jsme opět narazili na konající se trh. Tentokrát na okraji Ban Saladanu. Neváhali jsme a ihned zastavili, abychom se podívali, co prodávají. Trh byl tentokrát daleko větší, přes rozličné ovoce a zeleninu jsme zde narazili i na stánky s čerstvými rybami, mořskými plody i kuřaty. Většinu těchto stánků s masem obklopovala i větší či menší hejna hnusných zelených much, které se stánkaři snažili odehnat igelitovými pytlíky navlečenými na tyčích. Uprostřed trhu se ale nacházel stánek, kdy ryby přímo připravovali na grilu. Večeře byla vyřešená. Za 160 bathů jsme nakoupili sumečka a nějakou další rybu třikrát tak velkou než jsou uzené makrely v Albertu. K tomu nám přibalili i jejich thajskou pálivou omáčku s čerstvými feferonkami, cibulí a česnekem, mňam. S plnými břichy jsme si dali ještě luxusní cappucino z vedlejší cukrárny a pomalu se začali těšit na druhou část výpravy, která startuje z Prahy již zítra. Ve středu se tak k nám přidají Zdena, Jana a Ládík 🙂