Dnes jsme poprvé od příletu do Thajska vyrazili na servírovanou snídani. Kain nás vzal do resortu na pláži, kam se člověk musí přebrodit přes moře zatékající do vnitra ostrova. Samozřejmě se to dá objet 🙂 Ale my se chtěli brodit. Dneska byl opravdu vydařený den, snídali jsme už v jedenáct… Kluci si objednali kontinentální a americkou snídani, což jsem jim nezáviděla – kdo by taky měl v Thajsku chuť na toasty s marmeládou, míchaná vajíčka, klobásky a zmrzlé máslo, které se nedalo namazat? 🙂 Dala jsem si salát se seafood a ledovou kávu, mňam (pokolikáté už? :))
Nějakou chvíli jsme na snídani poseděli, takže když jsme se vraceli ke skútrům, tak už voda díky přílivu značně stoupla. Sahala zhruba do pasu a proud už byl také celkem silný. Ale k žádné nehodě v tuto chvíli ještě nedošlo a všichni (i foťák :)) přežili bez újmy.
Zážitek dne byl odstartován plánovaným výletem k vodopádu a další jeskyni. Tentokrát to bylo bez průvodce, takže jsme jen zaplatili 20 THB za parkování a vyrazili do džungle 🙂 Cesta byla celkem příjemná, jak jen při teplotách nad 35 stupňů může být 🙂 Nicméně jsme téměř celou cestu šli kolem potoka a dost často i skrz něj, takže jsme se chladili od nohou. Cestou jsme potkali pár větších i menších ještěrek, které bohužel při našem dupotu hodně rychle mizely v úkrytech, takže ty zdokumentované nemáme. První zastávka na cestě k vodopádům byla jeskyně, která se v každé mapě a průvodci jmenuje „Tiger Cave“. Těžko říct proč, když na mapě nakreslené přímo před trasou je napsáno pro změnu „Bat Cave“. Zde se neleze nijak hluboko dovnitř, takže jsme si udělali menší pauzičku a jakmile dorazili další turisté, tak jsme se posunuli dál. Vodopád byl opravdu pěkný, sice není moc vody, ale i tak se pod ním dalo ochladit. Navíc se dá po strmější cestě kolem vylézt až nahoru nad něj. To jsme samozřejmě udělali, a tak jsme se pokochali i pohledem seshora. Kluci samozřejmě měli opět skvělý nápad a ucpali jezírko utvořené nad vodopádem, ze kterého odtékala původně voda. Takže vodopád vyschl 😀 Zrovna ve chvíli, kdy pod něj dorazili nějací Němci 🙂 Chudáci nevěděli, kde se stal problém a asi ani nepředpokládali, že jsme za to mohli my nahoře 🙂 Když jsme se po určité době slitovali, sešli jsme já s Pínou dolů a sedli si na obří povalený strom jako v kině a zakřičeli nahoru „tak můžeš“. Mezitím nahoru vylezl i jeden z Němců, takže shodně pak s Kainem volali dolů, že už voda teče. Nějakou dobu trvalo, než začla voda stékat opět dolů, takže se zatím dostal dolů i Kain a žádal Němce o „one hundred baht“, ti mu však jen se smíchem poděkovali, takže na tom zase nevydělal.. škoda 🙂
Cestou zpátky ke skútrům si Pína vylepšil dovolenou, když mu na úzké cestě (v Crocsech, jak jinak) uklouzla noha směrem dolů k potoku, zatímco druhou setrvával stále na cestě a rukama se chytal tenkého lana vedoucího mezi stromy. Předvedl velice efektní roznožku s protočením nohou na všechny strany, takže když se sesbíral zpátky na cestu, tak už jen zanadával, že má kotník v pr.. V bolestech se tak belhal zpátky o dřevěné tyči vylovené z potoka, zatímco Kain vyrazil napřed pro skútr, aby se pro Pínu co nejvíce přiblížil. Nejvíce nás pak pobavil průvodce, který zrovna vedl kolem nás nějaké cizince, a když zranění viděl, tak nezapomněl hned poznamenat něco ve stylu, že to se stává těm, kteří si průvodce nevezmou :)) Tak určitě.
Zbytek dne se nesl v duchu cesty na místní kliniku, vyšetřování, rentgenování, ošetřování a hlavně placení za léčebné výlohy, které jsme pro jistotu ihned nahlásili pojišťovně. Je potřeba vše řádně vyřídit, když má pojišťovna proplatit 13 tisíc bahtů. Zabité odpoledne jsme zakončili výměnou pokoje, aby se Pína nemusel belhat do patra o berlích a následně večeří v nedaleké (pro mě a Kaina) restauraci. S dlahou a obvazem se toho moc dělat nedá, a tak se Pína bude zítra válet u moře (a zřejmě dospávat bolestí probdělou noc) zatímco my s Kainem pojedeme na Krabi pro zbytek naší výpravy.
