Tentokrát jsme ráno vstali už před osmou. Na devátou jsme totiž měli zamluvené auto s plánovanou cestou na Krabi. V odpoledních hodinách bylo nutné vyzvednout na letišti Janičku, Zdeničku a Ládíka 🙂 Pína trpící bolestí potvrdil, že se bude raději válet na pláži, tudíž jsme s Kainem vyrazili do víru velkoměsta sami.

Cesta trvala nakonec přes dvě hodiny. V Krabi jsme zamířili rovnou k chrámu Tiger Cave (Wat Tham Suea), kde se na jednom z vrcholků vápencových skal nachází obrovská zlátá socha Budhy. Dostat se k ní lze však jen po 1237 schodech, různě širokých i různě vysokých. V poledním pražícím slunci opravdu náročný výlet. Kain oznámil, že potřetí už tam nejde, takže jsem se nahoru vydala sama 🙂 Do schodů jsem se trmácela asi půl hodinky s přestávkama na focení i odpočinek. Půllitrová voda byla málo, na cestu dolů už nezbyla. Výhled byl nádherný, až na arogantní ruské turisty a stožáry s vysílači nainstalovanými na svatém místě bylo vše perfektní. Nahoře jsem nakonec strávila asi třičtvrtě hodiny a dolů sešla ani ne za patnáct minut. Kain už mě dole vyhlížel a ihned fotil má roztřesená kolena 🙂 Rychle jsme zašli ještě pro pití a ovoce a následně se jali prozkoumávat okolí.

Celý areál chrámu se skládá ještě z komplexu dalších jeskyní a malé „džungle“, kde sídlí mniši. Tam vede cesta po dalších asi 135 schodech nahoru a 90 schodech dolů. Ani snad nemusím říkat, jak náročných těchto pár schodů navíc bylo po předchozím výšlapu 🙂

Mniši žijí naprosto skromně, jediná zařízení, která nejspíše používají, jsou dvě velké společné pračky a digitální hodiny připevněné na skále. Procházka byla příjemná, podnebí v Thajsku je úplně jiné, takže rostliny jsou neobvyklé a zajímavé. Ven se šlo opět po schodech.. 🙂

V areálu chrámu jsme si pak dali i pozdní oběd. Pad Thai za 40 bahtů, prostě za hubičku.

Původně jsme po návštěvě chrámu plánovali se ještě vydat na pláž Ao Nang, abychom se schladili. Ale čas neúprosně ubíhal, takže jsme pomalu vyrazili na letiště v Krabi. Letiště je malé, z terminálu 2 jsme vylezli ven a pozorovali přistání letadla od společnosti Thai Smile, na jehož palubě byl zbytek naší výpravy. Stylové uvítání bylo narušeno faktem, že všichni tři byli odvezeni na terminál 1 (jako já), ačkoliv neměli žádná zavazadla k vyzvednutí. Z letiště jsme jeli rovnou zpátky na Lantu.

Pínův den: snídaně s námi, dopoledne odpočinek na lůžku a sledování seriálů na iPadu, posezení v altánku, cesta na Coconut Shake k indiánovi do baru, little spicy tuňákový salát v Banana baru (pálivý byl prý víc než jen „little“), zpět do hotelu odpočívat, opět výlet na skútru k idiánovi, pozvánka Samavee na Ice Coffee, snaha o komunikaci v jazyce čeština-english-thai-ruce-nohy, pokec se třemi čechy, cesta do altánku na setkání s výpravou 🙂

Čtvrtek jsme pojali relaxačně vzhledem k únavě poloviny osazenstva po letu a únavě nohou první poloviny osazenstva, navštívili jsme naši kamarádku opičku v Sun set baru na jihu Lanty. Večeři jsme opět nakoupili na trhu, za cca 250 bahtů 2 grilované ryby, meloun, banány, nějaké zvláštní ovoce, masové kuličky a durian (šíleně smradlavé ovoce, které se tu prostě musí vyzkoušet – no, bylo hnusné, smrad vážně příšerný a chuť taky :)).

Zítra vyrážíme na výlet lodí na ostrov Ko Rok.