Za 7000 bahtů jsme si pronajali longtail (dřevěnou loďku s motorem pohánějícím jednu vrtuli) a vyrazili na celodenní výlet na ostrov Koh Rok. Ráno po osmé hodině nás vyzvedl pickup a odvezl do přístavu na jihu ostrova, odkud jsme měli odplout. Loďka není nijak velká, a tak s ní dopolední neklidné moře celkem pohazovalo nahoru a dolů, ze strany na stranu, voda se tříštila o trup lodi a pořádně nás zmáčela. Rychlost také není moc oslňující, nakonec jsme se plavili hodinu a půl. Nevýhody ovšem předčil fakt, že jsme jeli sami v šesti s dvěma thajcema řidičema (a později i opravářema :)).
Prvně jsme zastavili u ostrovů na šnorchlování. Voda zde byla opravdu průzračná, rybky barevné a pěkně dotěrné, když jsme je začali krmit. Dokonce i okusovaly nás, nic moc 🙂
Po šnorchlování nás logtail zavezl na jižní část ostrova Koh Rok Yai, kde jsme si dali oběd a zejména pozorovali varany, kteří zde na ostrově žijí. Ve chvíli, kdy jsme do přírodního parku ostrova dorazili, se zde ukazovali dva exempláře, jeden větší a jeden menší.
Následně jsme vyrazili dál na prohlídku ostrova. S Pínou a Janičkou jsme se vydali po trase označující směr na vyhlídkové místo. Cesta ale vedla do schodů, takže jsem dál putovala jen sama. Schod za schodem se cesta vinula kolem ostrova pořád vzhůru, po cestě byly značky směrující na evakuační bod. Po výšlapu k chrámu u Krabi byl toto slabý odvar, cca 500 schodů, ale na druhou stranu mě už tak bolely nohy a chůze na boso po rozpálených dlaždicích také není úplně příjemná. Vyhlídek bylo cestou několik. Z jedné z nich byl možný pohled na Lantu, z další na severní část ostrova Koh Rok Nai, kam jsme nejeli. Pořád jsem s postupující cestou uvažovala, že se už obrátím a vydám se zpátky. Ale nakonec se cesta začala sama od sebe svažovat, a tak jsem po hodně příkých schodech pokračovala původním směrem a doufala, že se dostanu na pláž a dokončím tak jakýsi okruh. To se nakonec stalo, nicméně po příchodu na pláž mě nečekal písek, ale velké rozpálené kameny od sluníčka. Vzhledem k tomu, že by mi cesta zpět trvala dalších minimálně třicet minut, rozhodla jsem se pokračovat po kamenech. V tuto chvíli jsme opravdu už hodně litovala toho, že jsme si boty nechali na lodi. Po několika metrech a první zatáčce se přede mnou objevil mezi kameny i písek a ten se postupně rozšířil a kameny zmizely. Cesta po písku přinesla úlevu a pohled na naší zakotvenou loďku i radost, že se nemusím vracet stejnou cestou. Před odjezdem jsme se ještě vykoupali, a pak tedy pomalu vyrazili zpět.
Co by to bylo za výlet, kdyby se něco nepřihodilo. Ve vzdálenosti zhruba deset až dvacet minut od Lanty se rozbil motor a loďka se zastavila 🙂 Naši lodníci vytáhli z bedny tyčku a kladivo a jali se motor opravovat. Po vzoru, když to nejde s malým kladivem vem si na to větší, se motor podařilo uvést opět do chodu, a tak jme nakonec dorazili zpátky na Lantu 🙂
Večerní posezení u shaků jsme s Kainem doplnili i o masáž nohou, jelikož nás z neustálého šlapání po schodech bolela lýtka. Dá se říct, že to bylo celkem utrpení, ale snad se zítra výsledek dostaví 🙂