Tak jsme opět na cestách 🙂 V podvečerních hodinách nás s Janičkou a Ladíkem odvezl Pínův táta na letiště, kde jsme si před cestou dali ještě kávu a poklábosili s Hankou, která byla zrovna v práci. Pak už jsme nasedli do letadla typu A320-200 Turkish Airlines a vydali se přes Instanbul na Srí Lanku. První část letu do Istanbulu byla relativně krátká, tudíž jsme letěli menším letadlem se sedačkami ve dvou řadách po třech sedadlech. Letadlo bylo téměř plné, naštěstí ale ne úplně, takže když jsem klukům ukázala, že jsou poslední sedadla úplně prázdná, tak se tam přesunuli pro větší pohodlí 🙂 A nebyli jediní, rozvalovat se na sedačkách šli i další Češi mířící na Maledivy.
V Istanbulu s námi letadlo přistálo jak do peřin někdy před půl jedenáctou. K letadlu byly přistaveny schůdky a autobusy, které nás následně odvezly přes letištní plochu na terminál. Obrovské letiště jsme si postupně prošli včetně mnoha různých obchodů a obchůdků, kde jsme objevili například Hannesy whisku za více jak dva tisíce eur 😀 No, nekupte to. V tom nejposlednějsím jediném koutě jsme našli i kuřácký kumbálek pro Janču. Trochu s nedůvěrou, ale i se zájmem jsme sledovali místní i zahraniční osoby, které se stejně jako my chystaly podniknout daleké a zajímavé cesty.
Odlet z Istanbulu do Colomba, jak jsme zjistili ještě ten den, byl obohacen o mezipřistání v Male. Proto tedy trval přes deset hodin čistého času, což nás před letem trochu udivovalo. Nikdo si ale na vytištěných arších dříve té jedné krátké věty nevšiml. Každopádně to bylo dost dlouhé.. Horší, jak let do Thajska, jelikož ten byl díky mezipřistání v Dubaji rozdělen na dva podobně dlouhé časové úseky. Navíc jsme tehdy letěli lepšími (většími) letadly. Přílet do Male je ale úžasný, nad všemi těmi atoly a ostrůvky. O něco méně úžasné bylo následující čekání v letadle na letišti. Alespoň se ale uvolnilo dost volných sedaček, a tak jsme se natáhli. V letu z Male do Colomba jsme si pak sedli každý zvlášť.
Přistání v Colombu byl hodně silný zážitek. Úplný opak předchozího přistání v Istanbulu. Když se po několikátém zhoupnutí, zakymácení a propadnutí letadla blížícího se na ranvej pilot (nebo autopilot? :-D) rozhodl letadlo opět zvednout do vzduchu, nebylo nikomu moc do smíchu. Na podruhé už se ale přistání zadařilo a my byli nelítostně vyklopeni do Cejlonské výhně. Chvíli jsme se zdrželi ještě na letišti u vízové kontroly, vyzvedli si zavazadlo, vybrali a vyměnili nějaké peníze (Srílanské rupie) a jali se hledat odvoz do Hikkaduwy, kam jsme se nakonec rozhodli rovnou vyrazit a neubytovávat se v hlavním městě, kde je moře špinavé.
Konečně jsme na vlastní kůži poznali, co se skrývá pod vším tím vyprávěním o indické a srílanské dopravě. Masakr 😀 Ještěže jsme měli řidiče, který na rozdíl od nás znal místní „pravidla silničního“ provozu. Celkem bez problému nás během dvou hodin dopravil do naší první destinace, kde jsme se ubytovali v neklimatizovaných pokojích s větrákem. No uvidíme, jaká bude první noc 🙂
Večer jsme se šli podívat na pláž, brouzdali mokrým pískem na okraji moře a pak se usadili v plážovém baru, kde jsme se rovnou i navečeřeli. Tak jsme tu, všichni v pořádku a natěšení na další poznávání místní kultury a země 🙂
