Dnešní den nás přivítalo slunečné ráno. Po rychlé vlažné sprše, která byla v neklimatizovaném pokoji nutná, jsme se v poklidu nasnídali a následně se vydali na nejbližší autobusovou zastávku. Chvilku to trvalo, než nám došlo, že stojíme na špatné straně silnice 🙂 Nejdříve jsme se snažili stopnout červený autobus, pak autobus s vězni a nakonec nám zastavil až autobus bílý, kam jsme se nasoukali a spolu s místními jeli vstříc památníku Tsunami Honganji Viharaya a želví záchranné stanici. Místního revizora jsme nejspíše přeplatili 100 srílanskými rupiemi, jelikož nám nerozuměl ani slovo, když jsme se mu snažili zodpovědět otázku, kam jedeme, a tak jsem mu dala do ruky rovnou kilo. Vystoupili jsme asi 200 metrů před památníkem a procházkou kolem moře došli až k němu. Jedná se o 18,5 metrů vysokou sochu Budhy. Po obhlídce následovala návštěva želví záchranné stanice, kde měli ve vodních nádržích malinkaté jednodenní želvičky i starší nemocné želvy, o které se zde starají. Některé z nich přišly prý o ploutev po útoku žraloka. Zaměstnanec stanice nás pak ještě odkázal k dalšímu památníku na uctění obětí tsunami, které Srí Lanku zasáhlo v roce 2004. Zemřelo zde v tu dobu přes 35 tisíc osob.

Kolem poledne jsme jeli opět autobusem zpět do Hikkaduwy konečně se vykoupat v moři. Tentokrát jsme za cestu dali 50 rupií 🙂 Vystoupili jsme u našeho guesthousu a prošli uličkou k moři na pláž Narigama. Tato pláž je určena spíše pro surfaře, ale vlny nebyly moc velké, a tak jsme se zde také koupali. Pína opět řádil ve vlnách s GoPro, vyšlo z toho pár hezkých záběrů 🙂 Po lehčím obědě a pár džusech z čerstvého ovoce (mango, ananas, papája, banány apod.) a samozřejmě pivku jsme zamířili na průzkum ještě druhé pláže Hikkaduwy, která je mnohem menší, ale skrývá se za korálovým útesem, takže zde jsou vlny mírné.  Cesta v pařáku byla celkem úmorná, už jsme to skoro chtěli otočit, když náhle za jednou zatáčkou se pláž objevila. Mezi korály zde zrovna plavala velká želva, Pína ji zkusil natočit na kameru pod vodou, tak uvidíme, jestli z toho něco bude 🙂 My se šli o pár kroků dál mimo korály vykoupat a odpoledne si to zamířili zpátky na ubytování, kde jsme si lehce odpočinuli.
Navečer nás Ládík vytáhnul na procházku do jižní části Hikkaduwy. Ploužili jsme se po ulici dál a dál, místy jsme míjeli staré polorozbořené a neopravené domky po tsunami, až jsme zabočili opět na pláž, že se pomalu vrátíme. Bylo v tu dobu již pod mrakem, slunce zapadalo a my se tak kochali krásnou na obě strany se táhnoucí obrovskou pláží. Díky bouřce, která ve vnitrozemí zřejmě řádila, se na moři zvedaly pěkně velké vlny. Kluci se při jejich focení celkem zabavili 🙂 Následně jsme pozorovali loďku s místními rybáři, jak se snaží ve vlnách zakotvit na pobřeží. Bylo jich na to asi 10 a Pína s Ládíkem jim šli pomoct 🙂 Jakmile měli loď na břehu, začali z moře vytahovat postupně na několikaset metrovém laně připevněnou rybářskou síť. Celá akce jim trvala přes půl hodiny a výsledkem byly asi 4 větší ryby. No, moc se jim nezadařilo.
Nechali jsme rybáře s jejich úlovkem a postupně se po pláži vrátili na ubytování, dali si večeři a odpadli 🙂 Zítra jedeme dál na jih do Mirissy.