Dnešní den jsme se přemístili dál na jih Srí Lanky. Po snídani a zaplacení ubytování jsme šli opět na autobusovou zastávku, abychom si chytili odvoz na vlakové nádraží, odkud nám jel vlak do Mirissy. To se nám ale tak úplně nepodařilo. Tentokrát nechtěl zastavit ani jeden z autobusů, všichni řidiči profrčeli okolo, jako by nás ani neviděli a to jsme celkem vehementně mávali 🙂 Trochu v nervozitě, aby nám vlak neujel, jsme si tedy vzali tuktuky, jejichž mladí šoféři nás vyhodili přímo před nádražím, což nakonec nebylo úplně k zahození. Po nakoupení jízdenek do Mirissy za 90 rupií na osobu ve 2. třídě jsme i tak pak měli asi půl hodiny do odjezdu vlaku, který navíc přijel pozdě. Prý na Srí Lance žádné překvapení. Tak to je jak u nás 😀
Při čekání na vlak jsem se dala do řeči s místním starším obyvatelem panem Gladsonem Cecilem, od kterého jsme se dozvěděli pár zajímavých i užitečných věcí. Hrozně ho zajímalo, odkud jsme, co děláme a jak se nám líbí na Srí Lance. Českou republiku považoval ještě za Československo, v Evropě byl totiž někdy kolem roku 1970, kdy zde v Rakousku a Anglii studoval optometrii. Tou se na Srí Lance živí do teď. Doporučil nám také, že se máme na SL pohybovat pouze autobusy a vlaky, nepřeplácet taxíky a tuktukáře a brzy se vydat do vnitrozemí poznávat přírodu a místní památky. Tam se opravdu chystáme hned po Mirisse, kde ještě plánujeme nějaké to koupání a výlet za velrybami a delfíny na lodi.
Cesta vlakem byla okořeněná událostí v Midigamě, kde vlak zastavil přímo v zastávce na nádraží kvůli nějaké poruše. Všichni v přední části vlaku vystoupili na nástupiště, aby situaci viděli a řešili 🙂 My s Jančou jsme je pozorovaly a kluci se nakonec také vydali přímo do centra dění. Ukázalo se, že vlaku shořela elektrika, někdo to prý i hasil. Nevěděli jsme, jestli vlak dál pojede nebo ne, ale rozhodli jsme se ještě chvíli počkat. Vzhledem k tomu, že vlaky zde ale na elektriku nejezdí, se přeci jen po nějaké době rozjel a my tak mohli pokračovat ještě dvě poslední zastávky do Welligamy. Rozhodli jsme se totiž na základě informace od pana Gladsona a pozorování mapy vystoupit o zastávku dříve a dojet do Mirissy autobusem, což by z vlakové zastávky v Mirisse nejspíše možné nebylo. Autobusem jsme se dostali celkem blízko k pláži, kde jsme nějakou tu dobu hledali nejvhodnější ubytování, jímž se stal guesthouse Calidan Hotel. My s Pínou si připlatili za klimatizovaný pokoj, abychom se nemuseli sprchovat i po spaní 🙂
Zbytek dne jsme strávili na pláži Mirissa, která je trochu více komerčnější než pláže v Hikkaduwě, ale celé městečko je naopak klidnější, takže nás v noci snad nebude budit hudba a hluk z místních párty podniků. Koupání bylo opět ve vlnách, Pína zde ztratil Touratech šátek, když zmizel pod jednou z těch větších a vynořil se bez něj. A navečer jsme se opět šli projít na druhý konec pláže, kde jsme se koukali na místní surfaře na jedné straně a západ slunce na straně druhé 🙂
