Dneska jsme se pěkně rozšoupli. Budíček ráno v šest nebyl zrovna nejpříjemnější, člověk by se ho alespoň na dovolené rád zbavil 🙂 Ale bylo to nutné, jelikož jsme v 6:30 měli domluvený odvoz do přístavu. Chystali jsme se totiž na výlet lodí za pozorováním velryb, které se v okolí Srí Lanky dají v tomto období spatřit.
Nastoupili jsme na loď s dalšími asi čtyřiceti až padesáti turisty a nakonec obsadili místa na přídi, která byla prý zabookovaná, což se nám snažil namluvit jeden Srí Lančan z posádky, když jsme se na prázdné sedačky ptali. Po chvíli je ale jiný odkryl a ukázal nám, ať si jdeme sednout. Tak jsme šli 🙂 Místa to byla pěkná s výhledem na „cestu“. Pluli jsme zhruba asi tak hodinu a půl, dvě, ve vláčku dalších pozorovatelských lodí (pastí na turisty) než loď dorazila na nějaké zřejmě vytipované místo, kde všechny postupně povypínaly motory a čekalo se. Doprovázel nás ještě menší člun, kter
ý brázdil moře sem a tam a hledal pohyb velryb „napřed“. Zřejmě se ale v této lokaci dnes nevyskytly, takže byla loď opětovně nastartována a jelo se dál. Dál a dál.. a dál.. a dál. No strašně dlouho a daleko, že už to nudnější být nemohlo. Za námi už plula jen jedna další loď s turisty. Na chvíli jsem i usnula a asi jsem nebyla sama. Co vám budu povídat, moc jsme toho neviděli. Tedy pár velryb nakonec ano, několik vzdálených ploutví a jeden hřbet, jak to okomentovala Janička 🙂 Bylo to pěkné, ale krátké. Na to, že nás čekala ještě jedna šíleně dlouhá cesta zpátky, nestál výsledek za nic. Ale turisté z Činy a Japonska si to zřejmě nemysleli, úžasem óchali a áchali při pouhém zlomení vlnky na moři 😀 My se občas pokochali ještě pohledem na „létající“ ryby, které občas vyskočily nad hladinu a plachtily dobrých deset metrů nad ním než opět zmizely pod vodou.
Po návratu zpět do Mirissy jsme odpoledne ještě chvíli poseděli na pláži u ovocných drinků, dali si lehký oběd a dezert. Utrácení pokračovalo, když se Pína rozhodl vyzkoušet vodní skútr. Vyjednal si cenu na půl hodiny, kterou mu nabízel předchozí den jiný Srí Lančan a přemluvil mě, abych jela taky. V hlavní roli dokumentaristky akce jsem seděla vzadu a snažila se udržet jednou rukou na skútru a druhou třímala v různých výškách a úhlech GoPro kameru, celkem to i šlo a pár záběrů i zážitků z vyjížďky máme. Drandili jsme na moři asi trochu dýl než půl hodiny, protože když jsme se vrátili zpátky, tak nám Ládík vyprávěl, jak na nás Srí Lančan, který nám skútr zapújčil, mával už asi deset minut předtím. Dokonce jsme i jeli prý proti němu, takže to vypadalo, že ho vidíme, a že se vracíme, ale situace byla trochu jiná 🙂 Protože my ho neviděli a mysleli si, že máme ještě čas, takže se Pína otočil a jel znovu na moře. Chudáka Srí Lančana asi málem trefilo. Po návratu ale nechtěl nic doplatit, a tak jsme se celé situaci při Láďovo vyprávění zasmáli 🙂 V moři jsme si ještě naposledy užili i řádění ve vlnách, a pak si šli odpočinout na ubytování, kde Janča s Ládíkem odpoledne trochu blbli s dětmi místních, u kterých jsme měli pronajaté dva pokoje. 
Večeře byla také luxusní (trochu i tou cenou). Mirissa je stále ještě rybářským přístavním městem, takže každý večer se u pláže grilují čerstvě nachytané ryby a jiné mořské potvory. Usadili jsme se u jednoho stolečku a pozorovali kuchaře, pomocníky i číšníky, jak ryby venku připravují a dělají přímo na grilu. Má máslová ryba byla vynikající, trochu větší než bývá obvyklé, ale bez příloh jsem jí nakonec snědla celou 🙂
Večer se v Miris
se konala nějaká slavnost, zhruba od šesté hodiny začalo být slyšet bubnování a večer se akce rozjela naplno. Bylo zde postaveno i pódium a město vyzdobeno světly. Nejvíce nás dostalo, když se průvod Srí Lanských zpívajících, hrajících a tančících mladíků zastavil na dvoře našeho ubytování a vyhrávali na celé lesy. Asi na dobrou noc 🙂 No, to se ještě uvidí, kdy to vůbec skončí..