Na Maledivy jsme přiletěli v půl sedmé ráno místního času. Časový posun zde je 4 hodiny, na Srí Lance byl 4,5 hodiny. Pomalu jsme prošli letištní kontrolou, kam se prvně nahrnul houf Korejců z letadla, vybrali pár peněz (Maledivská rufie) z bankomatu a zamířili ven na veřejný trajekt pendlující pravidelně mezi ostrovem, na kterém se nachází pouze letiště, a ostrovem s hlavním městem Malediv Male.
Z Male pak v deset hodin dopoledne odjížděl trajekt na Maafushi, do naší destinace. Bohužel ale z jiného přístavu Villingili, který se nachází na opačné části ostrova, jak jsme zjistili z velké od sluníčka vybledlé mapy. Dle GPS to bylo cca 2,5 km daleko, proto jsme se rozhodli tam dojít městem pěšky, když jsme měli dost volného času do odjezdu trajektu. Celý ostrov Male je zastavěný z jedné strany na druhou vysokými budovami oddělenými úzkými ulicemi, kterými se prohání místní Maledivané v autech, na skútrech i kolech nehorázným tempem a šíleným zmatkem 🙂 Po cestě do druhého přístavu jsme si koupili pití a opalovací krém a u moře si pak na chvíli ještě sedli na čaj. Pína se snažil po mojí urgenci najít další bankomat, abychom vybrali peníze i na zaplacení ubytování, jelikož na lokálních ostrovech žádné banky ani bankomaty už pak nejsou, ale bohužel ani jeden z bankomatů na ostrově s naší kartou nespolupracoval. V záloze nám tedy zbývaly případně Ladíkovo dolary, které vezl s sebou, a kterými se zde dá také platit.
Cesta po moři trvala zhruba hodinku a půl opět veřejným trajektem, což vyjde asi tak na desetinu ceny dopravy motorovým člunem. Trajekty ale jezdí většinou jen jednou denně, a tak ne vždy vyjde odjezd úplně ideálně. Třeba odlet z Male do ČR máme až o půlnoci a trajekt pojede poslední někdy kolem poledne. Tzn. že bychom museli čekat v Male či na letišti téměř 10 hodin a to se nám moc nechce. No, ještě uvidíme , jak odlet domluvíme.
Při plavbě na Maafushi jsme se kochali okolní čistou vodou a ostrovy obklopenými korály, ty s resorty byly doplněny o vodní domky 🙂 Na chvilku jsme všichni na pohupující se loďce zaklimbali, tudíž cesta tak aspoň rychleji utekla. V přístavišti nás pak vyzvedl jeden z místních a spolu s bágly naloženými na dvoukolový vozík nás doprovodil na ubytování, které jsme měli na ostrově zamluvené. To je vlastně jediné ubytování, které máme předem zajištěné 🙂 Když jsme dorazili, dostali jsme na přivítanou ovocný fresh džus a nabídli nám i pokoj s výhledem na moře, který byl ale připravený až v pozdějších odpoledních hodinách, jelikož hosté před námi z něj odešli někdy po poledni. My s tím ale problém neměli, nechali jsme si zatím věci v jiném pokoji a po domluvě s Láďou a Janičkou, kteří se ubytovali jinde asi o 50 metrů vedle, jsme se převlékli do plavek a vyrazili se koupat k moři 🙂 Jelikož je místní obyvatelstvo z asi 98 % muslimské, je na lokálních ostrovech (ne v resortech) zakázáno se koupat v plavkách. Pro turisty je zde ale vyhrazena pláž, kde je koupání v klasických nám známých plavkách povolené, tak jsme zamířili rovnou na ní. Pína si s sebou půjčil i brýle na šnorchlování. Maledivy jsou korálového původu, takže je zde pod vodou co pozorovat 🙂
Poseděli jsme odpoledne u moře, relaxovali, a když se zatáhlo a přišel déšť, vydali jsme se zpátky na ubytování, kde jsme již měli připravený pokoj. Po cestě sem ze Srí Lanky jsme byli celkem vyřízení, takže jsme si chvíli odpočinuli a navečer po dešti šli prozkoumat okolí a najít místo, kde bychom se navečeřeli. Nakonec se nám nejvíce zalíbila nabídka místního hotelu Arena Beach, kde za deset dolarů na osobu nabízeli bufet, takže jsme se pořádně nadlábli a večeři zakončili talířky plnými ovocem a zákusky 🙂
Druhý den jsme se v podstatě jen váleli u moře, prošli si ostrov, který je velký asi 300 x 1000 metrů a večer se opět navečeřeli v námi oblíbeném hotelu s bufetem 🙂 Na úterý jsme si pak s Pínou domluvili šnorchlovací výlet mimo ostrov.
