V úterý ráno jsme měli dohodnutý šnorchlovací výlet v blízkém okolí Maafushi. Protože Ládík s Janičkou nejeli, domluvili jsme se s mladým německým párem z našeho guesthousu a jeli ve čtveřici s nimi. Jednalo se o celkem sympatickou dvojici, která zde na Maafushi trávila 14denní dovolenou.
V přístavišti jsme nasedli na pěkný motorový člun, který měl naštěstí střechu, takže jsme byli chráněni před sluncem i před deštěm. Nejprve jsme frčeli na tvz. Shark Point, kde se nejčastěji dají pozorovat malí žraloci. Protože se mladá Němka poněkud slova žralok obávala, vysvětlil jí s námi jedoucí místňák, že se jedná o malý a přátelský druh, který spíše naopak při jakémkoliv podezřelém pohybu uplave do hlubin. Také že jsme jich moc neviděli, plavali jsme podél korálů a koukali níže do hloubky, kde už ale byla celkem tma. Nakonec Pína jednoho malého žraloka viděl a podařilo se mu ho i natočit. Jinak kolem korálů je krásně živo, rybky se mezi nimi proplétají, schovávají se pod korály připomínajícími houby a okusují je 🙂
Naší druhou zastávkou byl Banana reef. Cestou nás ale stihnul pěkný déšť, takže jsme zatáhli jednu stranu člunu plachtou a chvíli déšť v zakotvené lodi přečkali. Celkem se v tu dobu ochladilo, tak jsme uvítali, když jsme dopluli k banánovému útesu a mohli skočit do teplé vody, která je zde všude na Maledivách jak kafe 🙂 Člověk se pomalu ani neochladí, ale koupání je bombastické. Díky korálům je na mnoha místech mělká voda, kdy bílý písek metr pod hladinou sahá i 50 metrů od odstrova s pláží.
Banánový útes zde na Maledivách byl pojmenován po stejně nazývaném útesu u Austrálie a to díky tomu, že je prý jeden z nejhezčích. Je pravda, že něco takového jen tak člověk nevidí. Zatímco jsme pozorovali podvodní krásy, vyšlo nad námi opět slunce a vše pod vodou osvítilo. Na videu snad něco málo z toho bude vidět 🙂
Zeptali jsme se, zdali je možné někde vidět i želvy, ale bohužel se samozřejmě nezdržují jen na jednom místě. Přesto nás místňáci popovezli k dalšímu korálovému útesu, kde jsme vyskočili ze člunu přímo do mořského proudu, který nás navzdory plavání proti němu postupně unášel dál a dál. Nasadili jsme si tedy brýle se šnorchly a pozorovali ryby plující proti proudu jakoby nic. Byla jich celá hejna, modré, černé a celé hejno skalárů, ty jsou stejně nejhezčí 🙂 Želva sice žádná, ale ryb spousty a ten proud byl zábavný. Člun pro nás musel dojet pěknou dálku 🙂
Poslední zastávkou před návratem byl jižní cíp ostrova Maafushi, kde se daleko do moře táhne mělčina s bílým pískem, na kterou jsme zajeli a relaxovali.
Ze šnorchlování jsme se vrátili až odpoledne, v v podvečer zašli opět na bufetovou večeři a pak příjemně unavení spát 🙂