První víkend jsme strávili „v sedlech“. V sobotu jsme vyrazili směrem Lanta Old Town skrz ostrov. Cesta byla opravdu zážitková. Ze silnice jsme brzy sjeli na šotolinu a pádili si to mezi palmami, vesničkami a i jednotlivě rozesetými domky místních obyvatel, typicky postavenými ve vzduchu na kůlech. Pod domky se schovávala zvířata nebo si hrály děti, sem ještě počítače nedorazily 🙂
Do Lanta Old Town jsme přijeli celí zaprášení. Je zde letos opravdu sucho, nepotkali jsme ani jednu louži, které se prý typicky uvnitř ostrova v lesích nacházejí. Lanta Old Town je i přístavním městečkem, odkud vyrážejí různé výletní lodě. Domy zde stojí nad vodou a molo sahá daleko do moře. Velký rozdíl je vidět mezi domky v centru, kde chodí turisté, a domky na konci městečka, kde žijí místní obyvatelé. Některé vypadají spíš jako chatrče, však jich je také většina ze dřeva.
V každé takovéto obydlené části ostrova se nacházejí i věže upozorňující na blížící se tsunami a cedule ukazující směr a vzdálenost k evakuačním bodům. Jedním takovým směrem jsme vyrazili, ačkoliv náš cíl byl jiný. Jeli jsme na samotný jižní cíp ostrova, kde se nachází stromové městečko. Bohužel to již úplně stromové není. Vše bylo předěláno a vybudováno z betonu. Poněkud zklamání nad působením turistického ruchu. Dali jsme si alespoň ovocný shake s výhledem na moře a vyrazili na další cestu po ostrově a pomalu zpět na západní pláže se vykoupat.
Cestou jsme zastavili ještě v „krematoriu“, které se nachází hned u hřbitova. Je zde k dispozici vyvěšený ceník jednotlivých obřadů. Pro ty nejchudší se ani nevyužívá zdobená stavba, nýbrž obyčejná betonová spalovna mimo hlavní oltář. Po koupání jsme se ještě stavili na místním trhu, který se zrovna konal a ochutnali jsme spoustu různých mas na špejlích, koupili si ovoce, které jsme ani nevěděli jak se jmenuje (rose apple) a vypili jedovatě barevné a hrozně sladké nápoje.
Sobotní večer jsme zakončili návštěvou marketu a nakoupením rumu s kolou 🙂
V neděli ráno po snídani jsme se vydali opačným směrem než předchozí den. Naše destinace byl druhý ostrov Koh Lanta Noi – severní část Koh Lanty. Nejprve jsme se ještě zajeli podívat na nejsevernější výběžek Koh Lanta Yai, kde je vyhlídka na okolní ostrovy, a pak už jsme přes Saladan zamířili k přívozu a zde si za 10 bathu na osobu/skútr zakoupili přejezd. Bylo tak šílené vedro (mezi nastartovanými auty), že jsme se vyrazili rovnou koupat. Dojeli jsme na sice trochu špinavější a od přítomných borovic zanesenější pláž, ale na druhou stranu tam až na pár vzdálených thajců nebyl široko daleko nikdo. Všude kolem se povalovalo opravdu velké množství mušlí, ale až na dvě větší jsme si žádné s sebou nevzali.
Koupání bylo příjemné, a tak jsme pokračovali ve výletování a vyrazili na východní část ostrova. Tato část Koh Lanty není tak obydlená a ani se zde nenachází tolik turistů, projížděli jsme thajskými vesničkami, kde jsme mávali zpátky dětem 🙂 Cestou jsme se zastavili na takovém zvláštním dřevěném molu vedeném ke stromu vyrůstajícímu z moře. Vtipné bylo, že část lávky byla vyspravená z pneumatik, přitom dřeva je všude hojně 🙂
Nakonec jsme dorazili až do malého přístavu Ban Lo Yai, kde jsme kromě místních nepotkali nikoho. Na molu chytalo ryby a mořské potvory několik thajců, kterých jsme se zeptali, jestli neví, který z ostrovů v dálce je Ko Bubu (tam se chystáme). Bohužel asi vůbec nerozuměli, ani otázkám typu „Bubu, Ko Bubu?“, a tak to při našem odchodu vypadalo, že ze slova Bubu budou mít ještě týden srandu 😀 Po občerstvení v místní thajské restauraci jsme se pomalu vydali zpátky. Po cestě jsme jeli kolem spousty dětí, které zrovna šli nejspíše ze školy. Zvláštní, že v neděli. A všichni byli tak krásně čistí, to se jinak nevidí 🙂
Po návratu přívozem jsme se opět rychle jeli vykoupat. Kain se pak vydal na malý průzkum a objevil prý pěkné zastrčené místo někde na ostrově s výhledem na moře kolem, tak se tam chystáme ještě podívat.
Vzhledem k tomu, jak jsme byli po víkendu unavení, jsme se již jen navečeřeli, podívali se na západ slunce a pomalu se vydali odpočívat.
