Po další snídani o toastech, vajíčkách a marmeládě nás před devátou hodinou vyzvedl Sinna s dalším řidičem a jeho minivanem. První cíl dnešní cesty byl sloní sirotčinec Pinnawala cca 40 km od Kandy. Vstup se tam platí 2500 rupií, kdy se následně projde uličkou plnou suvenýrů k vyhlídce do parku. V Pinnawale by mělo být přes 80 slonů, my viděli stádo o asi 30 – 40 slonech koupající se v řece, hodně mláďat s matkami. Někteří ze slonů byli přivázáni řetězy ke břehu, aby nemohli odejít. Kdo chtěl, mohl si za nějaké další rupie koupit banány a slony nakrmit. Musím říct, že za ty peníze návštěva sirotčince nestojí. Mnohem lepší je zaplatit si nějaké safari a vidět slony volně v přírodě (národním parku), jako jsme byli v Udawalawe.
Page 3 of 9
8.3. Kandy
Dnes ráno jsme poprvé posnídali srílanskou snídani, což představovalo zhruba tak něco jako srílanský studený oběd. Tzn. nudle zamotané do placek s červenou čočkou, chilli pastou, vajíčko a banány. K tomu tradičně černý čaj a džus z čerstvého ovoce. Ale pořád lepší než snídat další den opět toasty s omeletou a marmeládou 😀
7.3. Nuwara Eliya
Budík poprvé zazvonil v 4:45 (0:15 našeho času :-)). V pět pak začalo svolávání k modlitbě, tak to jsme si buzení ani nemuseli nastavovat. Ve čtvrt jsme už nasedali do minivanu, jehož řidič nás spolu s dalšími čtyřmi lidmi odvezl na Lipton’s seat.
Jsme v poradku v Nuwara Eliya. Unaveni, takze text i foto az zitra 🙂
5.3. – 6.3. Udawalawe a Haputale
Tak jsme odjeli od pobřeží a namířili si to do vnitrozemí. Díky konajícímu se svátku Full moon byla bohužel většina obchodů a bank zavřená, tak jsme nemohli v Mirisse vyměnit peníze. Ráno padlo rozhodnutí na základě zkušeností a doporučení přátel, kteří již na Srí Lance byli a namísto do národního parku Yala jsme vyrazili dříve na sever na safari v parku Udawalawe. Čekala nás celkem dlouhá cesta autobusy. Nejdříve jsme z Mirissy jeli do Matary, což je větší přístavní město na jihu Srí Lanky. Místní autobusové nádraží je jeden velký zmatek 😀 Vymotali jsme se ven a na chvíli si odpočinuli ve stínu. Hned se na nás sesypali místňáci a nabízeli nám všemožné ovoce, oříšky, zmrzliny a další stánkařské pochutiny. Všechny jsme je odmítli, jen jeden prodejce nám přišel ukázat svou sbírku bankovek a mincí a dal se s námi do řeči, tak mu Pína pak dal 200 Kč bankovku. Možná že ji vymění za rupie, ale pochybuju, že naši měnu v místních bankách mají 🙂 Nakonec jsme se s ním museli ještě nechat vyfotit a dostali i adresu, kam mu pak fotku zaslat. Další fotku s místňákem včetně jeho adresy jsme obdrželi hned od řidiče autobusu, kterým jsme z Matary jeli do Embilipitye (snad se to tak píše..). V Mataře na nádraží jsme si koupili kopeček banánové zmrzliny, snad to nebyla chyba 😀